Co je lepší než jednotné přijímačky?

Dejme na stůl argumenty odpůrců jednotných přijímaček. Jaké jsou jejich nápady na rozřazení dětí do příslušných škol? Jsou tyto nápady lepší než stávající jednotné přijímačky?

Přijímací řízení vnímáme jako seřazení a výběr. Školy vybírají studenty, kteří v daný čas a na daném místě nejlépe obstáli v testech. Většina škol zohledňuje též prospěch v předchozích ročnících a úspěchy ve vědomostních soutěžích, byť poměrně malým počtem bodů. Nástroj, který je hrubý, svým způsobem brutální a neosobní. Na druhou stranu měřitelný, jednoznačný, objektivní a funkční.

Jednotné testy jsou shrnutím učiva základní školy. Obsahují tedy výhradně úlohy, s kterými se žáci už mnohokrát setkali. A přijímačky ověřují, zda je žák schopen a pohříchu často také ochoten se učivo základní školy naučit. V tuto chvíli je zcela irelevantní, zda se žák na přijímačky pečlivě a systematicky učí v rámci školní docházky a domácí přípravy, či zda mu rodiče zaplatí kurzy či zda se nepřipravuje vůbec. „Tady teď předveďte, milí uchazeči, jak vybrané učivo umíte. Buď je umíte výtečně, lépe než 30 (60, 90) ostatních uchazečů, tak to vás rádi v září u nás ve škole uvidíme. Anebo v tuto chvíli lépe uspěli jiní uchazeči a vy si zvolte jinou školu. Anebo jste neuspěli vůbec, ani při druhém pokusu. Dostali jste tedy zprávu, že buď musíte v přípravě na přijímačky přidat, anebo nejste studijní typ a nárokům střední školy byste pravděpodobně nedostáli. Nic vám nebrání zkusit přijímačky na rok znovu.“

V diskusích možná poněkud zaniká fakt, že jednotné písemné testy mohou tvořit minimálně šedesátiprocentní, maximálně stoprocentní část přijímacího řízení. Jinými slovy, školy mohou dle vlastního uvážení zařadit jako součást přijímacího řízení jakoukoliv aktivitu, která dopomůže k roztřídění uchazečů na ty, kteří se na vybranou školu dostanou, a na ty ostatní.

Ti, kteří odmítají jednotné přijímačky, argumentují takto:

1. Každá škola potřebuje jiný typ studenta a jednotné přijímačky zabraňují si takového studenta vybrat.

1.1 Každý student, gymnazista i konzervatorista, student průmyslovky i střední pedagogické potřebuje umět češtinu i matematiku. Koneckonců všichni z češtiny maturují, není tedy jediný důvod, aby na nějakou školu byly přijímačky v povinné části odlišné.

1.2 Školám pořád zbývají 2/5 bodů, které mohou uchazečům přidělit na základě vlastní části přijímacího řízení. Tuto část ať si nadefinují tak, aby se k nim mohl dostat právě ten uchazeč, který umí základy matematiky a češtiny a zaujme i jinými projevy.

2. Jednotné přijímačky dělají ze studentů šedivé stádečko.

Ehm. Nevím, co je šedivého na schopnosti zorientovat se v základoškolském učivu matematiky a češtiny. Respektive netuším, oč jsou studenti jakékoliv školy šedivější než třeba učitelé dané školy, fotbalisti jednoho klubu, sestřičky jedné nemocnice nebo architekti jedné kanceláře.

3. Jednotné přijímačky děti nic nenaučí

3.1 No bodejť, to po nich snad nikdo soudný ani nechce.

3.2 Přijímačky ukáží, jak je dítě schopné a ochotné naučit se část základoškolské látky a obstát v testu, který je shodný pro všechny ostatní zájemce o studium. Nic víc, nic míň.

4. Jednotné přijímačky znevýhodňují jednostranně nadané děti.

4.1 Pakliže je dítě opravdu nadané, byť jednostranně, jistě mu nebude dělat problém ovládnout základy češtiny a matematiky.

4.2 Pakliže se češtinu a matematiku se svým nadáním prostě nemůže naučit, je otázka, co by mělo dělat na maturitním oboru a jak by tam prospívalo.

5. Přijímačky deformují výuku a nedovolí učitelům učit to, co považují za důležité.

5.1 Nikoliv, to není v moci přijímaček. Výuku zaměřenou na zvládnutí přijímaček nastavuje konkrétní učitel pravděpodobně s vědomím či přímo nařízením ředitele. Některé školy i v devátém ročníku dodržují školní vzdělávací program a přípravu na přijímačky nabízejí mimo povinnou výuku.

5.2 Jak ředitel skloubí rozporuplné požadavky rodičů, z nichž někteří nárokují školní přípravu na přijímačky a jiní dodržování ŠVP, je zcela v jeho kompetenci.

6. Testy z češtiny a matematiky málo vypovídají o osobnosti dítěte, lepší je pohovor a ideální portfolio žáka.

6.1 Ach ta fetišizovaná portfolia! Co udělají agilní rodiče, bude-li na portfoliu záviset přijetí či nepřijetí jejich dítěte na vybranou školu?

6.1.1 Zjistí si, co v portfoliích zabírá, na co se daná škola zaměřuje, jak vypadala portfolia již přijatých studentů.

6.1.2 Naládují do něj spolu s dítětem všechno potřebné, ať už se tím dítě zabývalo opravdově nebo jen okrajově. Výkresy kreslil bůhvíkdo, fotky fotil tentýž, vyrobit řadu diplomů a pamětních listů je maličkost, herbář je po starším sourozenci.

6.1.3 Navrčí s dítětem prezentaci portfolia i odpovědi na pravděpodobné otázky.

6.1.4 Jak houby po dešti budou vznikat agentury na profi portfolia. Skvělý přivýdělek pro SŠ a VŠ studenty, pohodlná práce v teple. Můj známý píše uchazečům o zaměstnání životopisy a připravuje je na vstupní pohovory, velmi úspěšně. Portfolia a pohovory pro budoucí SŠ studenty významně rozšíří jeho možnosti podnikání. Už teď si mne ruce.

6.2 Totéž se týká pohovoru.

6.3 S oběma těmito formami přijímacího řízení se pojí tak závažné okolnosti, že jejich zařazení do přijímacího řízení považuji za neakceptovatelné:

6.3.1 Obě tyto formy silně znevýhodňují děti plaché, introvertní, nejisté, které svou vrozenou typologii mohou i při důsledném vedení pouze korigovat, nikoliv odstranit.

6.3.2 Portfolio i pohovor zabraňují daleko víc než písemné testy dětem ze znevýhodněného prostředí být při přijímačkách úspěšné. Pokud nějaké dítě smolí portfolio samo na základě svého chudšího mimoškolního života (nemá foťák ani lyže, nejezdí s rodiči na výlety, na kroužky matka samoživitelka neměla peníze, jeho soukromé slohové práce nikdo nekontroloval, nekorigoval, nenabízel podněty a drobné úpravy) a pak je bez přípravy prezentuje po boku svých lépe zabezpečených a lépe připravených vrstevníků, nutně je v nevýhodě. Tato nevýhoda však nepramení z jeho neschopnosti či neochoty se něco naučit, nýbrž pouze z jeho původu.

6.3.3 Písemné testy jednoznačně a neoddiskutovatelně ukazují, kolik dítě získalo bodů a jak je na tom v porovnání s vrstevníky. Naproti tomu do hodnocení pohovoru i portfolia se promítá řada vysoce individuálních faktorů typu osobní sympatie, estetická měřítka, časový stres či naopak pohoda, pořadí uchazečů, hodina, v které se dítě dostane na řadu, preference konkrétního hodnotícího ad.

6.3.4 Celý přijímací proces v případě pohovorů a portfolií může být poznamenán klientelismem, protekcí a úplatky, což se v případě jednotných přijímacích testů může stát mnohem hůře.

6.3.5 Pořád se jedná o děti, nikoliv o dospělé s odolnější psychikou, sebevědomím a hodnotovým žebříčkem. Čtrnácti patnáctiletým dětem říct, že něčí portfolio se komisi líbilo víc, aniž by bylo jasné proč, že někdo zaujal při pohovoru více, aniž by bylo jasné čím, a že se tudíž na vybranou školu nedostane, je devastující. Někdo napsal jednotné testy lépe? OK, to beru, těžko diskutovat. Ale přijímat děti ke studiu na střední na základě sympatií?

7. Každá škola potřebuje jiný typ studenta, ať si tedy přijímačky dělá každá škola taky sama.

7.1 Tohle už tu donedávna bylo a tato cesta se zjevně neosvědčila. Školní testy často byly mimořádně špatné. Bývaly tvořeny učiteli dané střední školy, kteří neměli žádné vzdělání ani zkušenosti v tvorbě testů, testy si nenechali zkontrolovat nezávislými odborníky a po přijímačkách školy jen těžko odolávaly stížnostem a dotazům rodičů.

7.2 Nebo školy využily testy zpracované profesionálními soukromými společnostmi. Typy úloh i testovací jazyk byly v tomto případě tak nezvyklé, že dítě bez řádné přípravy mělo jen těžko šanci uspět, neboť se s podobnými otázkami dosud nesetkalo. Též někteří základoškolští učitelé neměli s podobou takových testů zkušenosti a nemohli se tudíž podílet na školní či mimoškolní přípravě dětí.

7.3 Mají-li děti možnost hlásit se v první vlně přijímaček na dvě školy, je poněkud nepraktické, aby se připravovaly na minimálně dvoje přijímací řízení. Přihlášky se odevzdávají na konci února a nemálo dětí váhá do poslední chvíle, na jakou školu se budou hlásit. Měly by se tedy připravovat několik měsíců na několik druhů přijímacího řízení dle zvažovaných škol?

8. Děti ze znevýhodněného prostředí nemívají placené předpřijímačkové kurzy a jsou tudíž v nevýhodě.

8.1 Předně je třeba říci, že tyto děti jsou v nevýhodě vždy a všude, nejen při přijímačkách. Chtít po přijímačkách odstranění těchto nerovností, je nerozum, neboť to není v jejich moci.

8.2 Jednotné přijímačky obsahují otázky, s kterými se dítě ve škole mockrát setkalo. Každé dítě absolvuje povinnou školní docházku a na jednotné přijímačky se může připravit:

8.2.1 Může dávat pozor ve škole.

8.2.2 Může se na nejasnosti doptat učitele.

8.2.3 Může věnovat soustředěný čas domácí přípravě.

8.2.4 Může si v knihovně půjčit knížky s typovými úlohami.

8.2.5 Může si na internetu dohledat úlohy z minulých ročníků a vypracovat je.

8.2.6 Může docházet do přípravných kursů, pokud je jeho škola organizuje.

8.2.7 Může oslovit neziskové společnosti, které poskytují těmto dětem bezplatné doučování.

8.3 Jakkoliv jsou děti ze znevýhodněného prostředí v komplikovanějším postavení, jednotné přijímačky rozdíly stírají maximálně. Respektive žádná jiná z navrhovaných forem přijímacího řízení neposkytuje znevýhodněným dětem tak srovnatelné podmínky, jako jednotné přijímačky ze školního učiva.

9. Dále navrhovanými formami přijímacího řízení je ještě práce ve skupině a test všeobecných studijních předpokladů.

9.1 Pro práci ve skupině platí to, co již bylo napsáno u bodu 6. Hodnocení práce ve skupině je nejednoznačné, závislé nikoliv na inteligenci a přípravě dítěte, ale na jeho osobnosti a též na osobnosti hodnotitele. Jak v tomto případě škola odpoví na logickou otázku rodičů: „Proč jste moje dítě na školu nepřijali?“ Třeba „Jiné dítě se nám víc líbilo? Nebo hodilo? Nebo lépe pasovalo do skupiny, jakou z nich chceme vytvořit? Přeložte to svému patnáctiletému puberťákovi, jak chcete.“

9.2 Je téměř úsměvné, že test všeobecných studijních předpokladů, stejně jako portfolio či pohovor, propagují lidé, kteří mají největší starost především o znevýhodněné děti. Děti, kterým je doma odmala věnována péče a pozornost, předkládány podněty, kterým rodiče nabízejí pro zábavu logické hádanky, dítě, které má díky vzdělaným rodičům odmala přístup k bohatě zásobené knihovně, inspirativním lidem, činnostem, dovoleným, úlohám, je při testu všeobecných studijních předpokladů pochopitelně ve velké výhodě. Ano, přiznejme, je ve veliké výhodě skoro vždycky. Test studijních předpokladů není v tomto případě tím, čím test školních vědomostí, ke kterým měly přístup úplně všechny děti.

10. Nejlepší by byly žádné přijímačky.

Školy ale mají omezenou kapacitu, jak si vyberou děti do prvních ročníků? Buď dítě nastoupí na nejbližší střední školu, stejně jako jeho spolužáci. To by ovšem předpokládalo, že střední školy budou srovnatelné, takže vyjde nastejno, na které gymnázium nebo průmyslovku deváťák nastoupí. Jenže školy stejné nejsou, mají různé zaměření, různé preference, jinak laděný profesorský sbor, jinou atmosféru, jiný přístup k žákům, jiný objem volitelných předmětů ad. Chceme, aby byly všechny školy stejné?

Úvodní otázka zněla: Co je lepší než jednotné přijímačky? Odpověď je jednoznačná: V tuto chvíli nic.

Zatím se v médiích nenabízel žádný jiný funkční systém, který by děti rozřadil. Nicméně i ten stávající lze udělat vlídnější, méně stresující, zohledňující různé talenty dítěte. O tom blíže v dalším blogu.