To je vynikající, zasvěcený článek. Je vidět, že jste v daném oboru profesionál. Mám ve svém příbuzenstvu také původně nadšené humanitárně citlivé profesionály v daném oboru, kteří či vlastně které po létech práce došly ke stejnému názoru jako vy. Někomu prostě není pomoci a je potřeba se soustředit na ty, kterým pomoci lze.

Tento článek je pro mne velikým pozitivním překvapením. Přesně to, jak to zcela zasvěceně popisujete, je svatosvatou pravdou. Skvělý článek.

Děkuji Vám.

Za integrované školství by poděkoval propagátor jednotné školy prof. Nejedlý. Tak daleko si ani on netroufl. Nicméně dovoluji si předpovědět, jak ta integrace sociálně znevýhodněných a dalších skončí. Bohatí si založí svoje soukromé školy, kam tito znevýhodnění nebudou chodit. No a státní školy budou vypadat jako ve filmu Panu učiteli s láskou. Pamětníci vědí. Ovšem bude to tu jako na Západě.

Dobrý den, s Vaší předpovědí souhlasím, bohužel. V USA i UK, kde v minulých desetiletích velmi dbali na integraci (na inkluzi si ani netroufali), máme nekonečně příkladů špatné praxe: soukromé školy, do kterých chodí nejen bílí a bohatí, ale především děti motivovaných rodičů nejrůznějších národností. A pak městské, obecní, prostě veřejné školy, kam chodí ti ostatní. Nejen Panu učiteli s láskou, možná spíše Džungle před tabulí (ostré čtení).

A také rodiny, které si cíleně vybírají bydlení na "dobré adrese", pod kterou patří i dobrá veřejná škola - nikomu nezakáží tam chodit, ale děti z rodin, které nemají na to bydlet na dobré adrese, na tuto školu prostě nadosáhnou (bývá zpravidla daleko a naplněna dětmi z bližšího okolí, rozuměj těmi z dobrých adres). A stalo se přesně to, proti čemu dobraři bouří: kvalita vzdělání záleží především na ekonomickém statusu rodiny.

Moc bych si přála, aby ministryně vysvětlila, proč musíme klopotně absolvovat stejnou slepou uličku, proč prostě nemůžeme vyhodnotit chyby ostatních a poučit se z nich rovnou.

Vynikající článek. Ale pseudohumanisté Vás nebudou mít rádi.

Díky. Nestojím o jejich sympatie, ale o diskusi s nimi. Stojím o to, aby veřejnost odborná i laická měla možnost být v takto zásadních věcech slyšena a aby se její názory braly v potaz. Vůbec totiž nerozumím mechanismu rozhodování na ministerstvu: kdo paní ministryni řekne, na co se má zaměřit, kdo připravuje půdu pro systémové kroky, kdo a na základě čeho rozhoduje, že zrušíme praktické školy, kdo vyhodnotí po určitém čase zisky a ztráty každé události a kdo za to nese zodpovědnost, ukáže-li se, že to byl krok špatným směrem.

Problém bude také v tom, že se rozšiřují řady profesionálních pomahačů.

Pomáhají nakonec i tam, kde o pomoc nikdo nestojí a často absurdně i proti vůli občanů, kterým má být pomoženo.

Sociální inženýrství vede pouze k pohodlnosti a ztrátě motivace a tím i k poklesu kvalit společnosti.

Karma pro vás.

Stojí za připomenutí, že takto to bylo po dlouhá staletí - lidé prostě žebrali u městských bran, hradeb a chrámů. Váleli se v prachu, blátě a zimě a na kolenou prosili o almužničku.

Pak jsme jako společnost vyspěli (díky hrstce mimořádně inteligentních humanistů) a uvědomili si všechna negativa s tímto spojená (jako například rizika šíření nemocí, rizika dalšího poškozování zdraví lidí, kteří už zdraví mají podlomené) a také jsme si uvědomili, že mnozí z těch lidí za svůj stav skutečně nemohou - do nouze je přivedly války, neúroda, dědičné zatížení, rozmary vrchnosti, průmyslová revoluce či tisíce dalších objektivních vnějších příčin - a že je tedy neetické požadovat, aby se kvůli obdržení pomoci ponižovali před těmi, od koho pomoc očekávají.

Zavedli jsme proto postupně organizovanou sociální síť.

Když teď čtu, že tu sociální síť máme zrušit, protože profesor Jiří Heller údajně prohlásil, že pomáhat máme až poté, co bude potřebný prosit na kolenou, tak mám pocit, že se vracíme zpátky v čase. Když totiž donutíme příjemce pomoci, aby se před námi ponižoval, tak se tím - z definice - povyšujeme. Povyšováním sebe a ponižováním druhých vzniká nerovnocenný vztah, což je jen jiný výraz pro rozvírání nůžek ve společnosti.

Nepochopil jste. Něco jiného je pomoc potřebným, něco jiného pomoc těm, kdo o to nestojí či si toho neváží.

Velká karma s hvězdičkou !!!

Výborně popsané, ještě aby si to řádně přečetli naši zákonodárci, ombudsmanka,Dienstbier a jiné duté hlavy.

Díky.

Naprostý souhlas. Jen bych dodal, že to není nic nového. Už filozofie starých Toltéků (údajně žili před Aztéky) praví, že pomáhat je možné jenom tomu, kdo o to požádá. Pomáhat lidem, kteří o to nepožádají je naprosté mrhání prostředky, penězi, časem a energií. A výsledek je horší, než před tím. Proč? Protože objekt pomoci si toho neváží, leckdy takovou pomoc ani nechce a nebo si klade daleko vyšší požadavky, než jakých je samotná pomoc schopna.

Dobrý den, děkuji. Jen nevím, proč ani v tomto případě neužíváme moudrosti, kterou i pro nás objevili naši předchůdci.