Výborně napsáno. Jsem přesvědčen, že prapůvod všech problémů většiny Romů je v tom, jak vychovávají své děti a zejména, jak se starají o jejich přípravu do školy. Většinou nijak, protože jsou sami nevzdělaní a nemají ke škole žádný vztah a navíc nejsou zvyklí dělat něco, co je nebaví. Takže než by dohlíželi na přípravu dětí do školy, raději se věnují svým obvyklým zábavám. Veškerou starost o výuku nechávají na škole. Pak se nelze divit, že jejich děti učení nezvládají a nakonec skončí ve zvláštní škole.

Šlo by s Vámi souhlasit za předpokladu, že bych nevěděla jak to v této zemi chodí. Je zcela jedno, na kolik odborníků se dovolává, faktem zůstává, že posuzování , zdali dítě patří do zvláštní školy je tendenční. Je to celý řetězec tendenčních rozhodnutí. Tím, že se najednou budeme dovolávat odpovědnosti rodičů problém nevyřeší. A problém je, že obrovská část Romů je v pasci , z které se daří dostat jen tim opravdu výjimečním lidem. Je to začarovaný kruh - dítě se nemůže dále vzdělávat, protože ze zvláštní školy má možnost postupu omezenou. Pak má omezené zaměstnání, jeho právní chápání je limitováno , další vzdělávání je limitováno. Jeho možnost ovlivnit budoucnost svých dětí je limitována. Tato bariéra se musí prolomit a ať se nám to líbí nebo ne jedinou možností v tomto státě je řvát ve Štarsburku. S Romy žít budeme muset, tak je potřeba učinit kroky, abychom s nimi žili v spokojenosti a ne v zákopové válce. Jistě, výsledky nebudou vidtelné již zítra , ale alespoń je naděje, že jednou budou. Obhajobou prvoplánového odmítání jakéhokoli pokusu se ale neposuneme nikam.

Naprosto přesně jste vystihla jednu z příčin tohoto stavu: odpovědnost rodičů. Dokud na té nebudeme trvat, nikam se neposuneme. Řetězec problémů jste myslím začala od prostředka: dítě se neocitne najednou ve zvláštní škole - narodí se do nějaké rodiny, má nějakou genetickou výbavu, styl výchovy, sociální zázemí atp. Přesto má možnost nastoupit a zhusta nastupuje do společné školy se všemi ostatními dětmi. A tam znovu záleží nejen na přístupu školy (který tak rádi akcentují zastánci inkluzivního vzdělávání), ale též jednoznačně a bezpodmínečně na přístupu dětí a jejich rodičů.

Rozsudek jsem studoval a pro vás karma. Typická ukázka skupinového myšlení soudců přesvědčených o své neomylnosti. Zdůvodnění první instance bylo dobré. Jinak naprosto souhlasím se zdůvodněním soudce Jungwiertha a soudce Borrero Borrero. Zcela zdrcující argumentace.

Díky. Všichni čtyři soudci, kteří napsali oponentní posudek, argumentovali výborně. Jejich stanoviskům se chci věnovat v jednom z navazujících blogů.