Učitelé – národní poklad

Dokola čteme, jací by učitelé měli být. Taky zaznívají hlasy žonglující s pojmem poslání, což nejčastěji znamená mizerný plat i status. Naši učitelé jsou přitom kvalifikovaní, kompetentní a loajální. Uvědomujeme si to?

Kdo sleduje prohlášení, která vydávají organizace a jednotlivci zaměřující se na vzdělávání, další řádky mu budou povědomé:

• Učitel musí mít nekompromisně vysokoškolské vzdělání.
• na vysokou školu pedagogického směru se hlásí většinou outsideři, kteří se nedostali nikam jinam
• Učitel se musí neustále průběžně vzdělávat
• stát podporuje poradenské pracovníky, kteří sice nikdy neučili a na učení se zatím necítí dostatečně kompetentní, zato ale umějí učitelům radit, co a jak by měli učit
• 70% českých rodičů je spokojených se školou 
• Učitel musí využívat nových forem a způsobů učení, aby ve škole vládl zdravý rozum, pocity štěstí a dobrá nálada

Ve společnosti neustále znějí hlasy o mizerné kvalitě českého školství  a stížnostech mezinárodních institucí na diskriminaci v našich školách. „Poučení“ lidé nás přesvědčují, že naše děti se (na rozdíl od dětí třeba finských) učí pro školu a ne pro život a vládnou u nás zastaralé metody rakousko-uherského školství vedoucí k pouhé tupé poslušnosti. Nicméně v posledním měření PISA v roce 2012 jsme dosáhli výborných výsledků: umístili jsme se ve čtenářské gramotnosti na 26., v matematické gramotnosti na 24. a v přírodovědných znalostech na 22. místě ze 65 testovaných zemí, přičemž ve všech třech testovaných oblastech jsme se zlepšili oproti předposlednímu měření v roce 2009 a nijak výrazně jsme nezaostávali za první desítkou. Nakolik je tento výsledek neuspokojivý a ukazuje na zastaralost, ergo nefunkčnost metod používaných v našem školství, ať posoudí každý sám. Máme sice co zlepšovat, ale máme také na čem stavět. Zároveň jsme ale mezi 7 zeměmi, které dávají na školství nejméně peněz. Takže je s podivem, že naši kantoři odvádějí v těchhle podmínkách tak skvělou práci a ještě se tu vytváří iluze, jak špatně pracují.

Každý školství rozumíme, protože jsme koneckonců všichni do školy chodili a zhusta máme právě teď děti ve školním věku. Všichni víme, co by učitelé třeba na základní škole rozhodně měli x neměli dělat a umíme to dát najevo. Jsme si ale jisti tím, co je v lidských silách učitele, na co má kapacitu? Shrňme si běžné situace, kterým učitel čelí:

1. Učitel musí mít vysokoškolské vzdělání, které ale společnost považuje za podřadné
2. Denně učí
3. Utírá malým školákům nosíčky i slzičky a prohlíží vlasy, zda v nich nesídlí vši, učí je mýt si ruce, vázat tkaničky, převlékat se na tělocvik
4. Připravuje se i několik hodin denně na vyučování:
5. opravuje žákovské práce
6. přemýšlí o žácích, diskutuje o nich, vztahuje se k nim citově
7. připravuje zajímavé hodiny a pomůcky
8. zve inspirativní hosty
9. dohledává si zdroje
10. sestavuje kompletní osnovy volitelných předmětů
11. spolupracuje s řadou organizací, které nabízejí realizaci mezipředmětových projektů (Jeden svět, Krajina za školou, Normální je nekouřit atp.)
12. učí se využívat dostupnou techniku (interaktivní tabule, projektory, počítače, tablety, audiotechnika atp.)
13. Komunikuje s rodiči
14. Komunikuje s kolegy
15. Komunikuje s nadřízenými
16. Komunikuje s podřízenými (má-li do třídy přiděleného např. pedagogického asistenta)
17. Je permanentně vystavován testování hranic, vlastní integrity a loajality k systému
18. Absolvuje nesčetně porad, školení, průběžného vzdělávání
19. Účastní se akcí nad rámec běžného vyučování (školy v přírodě, školní výlety, přespávání ve škole, exkurze, veřejná vystoupení, akademie...), kde nese za děti plnou zodpovědnost a většinou za to nedostane k platu ani nejmenší příplatek či odměnu
20. Ve středně velkých a menších obcích je i mimo pracovní čas neustále pod drobnohledem ostatních, kdykoli jej kdokoli osloví se žádostí, s prosbou, s otázkou, nezřídka i s kritikou
21. Stojí denně několik hodin sám a sám před 30 dětmi z různého prostředí, s různou mírou motivace a různou mírou výchovy (či nevýchovy) s cílem tyto děti vzdělávat. Což se velice často neshoduje s cílem těch dětí.
22. Kromě toho, že sám má být ztělesněním nezpochybnitelné autority a 30 dětí několik hodin denně zaujmout a bavit tak, že tyto nestačí ani vzdechnout po nějakém zlobení či pouhém rušení, nemá v ruce žádné další nástroje, jak naložit se vzpurným, drzým, nevychovaným, pubertálním či znuděným dítětem.
23. Přijímá bez odporu do své třídy děti vyžadující zvláštní péči a nad rámec svých možností se za pochodu doučuje, jak s dítětem pracovat a jak ne, shání anebo mu vyrábí speciální pomůcky, motivuje ho, podporuje skupinovou dynamiku a chápe, že za to nejen nebude oceněn finančně ani uznáním, naopak se setká s nepochopením u ostatních rodičů, často i dětí a bohužel také s nespokojeností onoho dítěte a jeho rodičů.
24. Je kontrolován kromě nadřízených též Českou školní inspekcí, přičemž kontroly se často zaměřují především na správné vedení evidencí (evidenční list žáka, žákovské knížky, sešity dětí, třídní kniha a její korelace se školním vzdělávacím plánem atp.) než na samotný výkon učitele.
25. Vyplňuje neustále kupy písemností.
26. Nemá žádné měřítko, kdy dělá práci dobře nebo kdy je práce hotova. Kdo je dobrý učitel? Kdy si učitel může říct – tohle bylo dobře uděláno? Jak a kdo ohodnotí práci učitele, když ředitel prohlásí, že na osobní ohodnocení mu letos nezbyde pro nikoho z učitelů ani stokoruna?
27. Všecko možné je v očích veřejnosti chyba učitele: Žák ruší? Učitel ho nezaujal, takže to dává najevo, což je v pořádku. Žák nepracuje? Učitel jej zřejmě vhodně nenamotivoval a nevysvětlil mu, jaké úžasné dobrodružství teď zažije nad rýsováním trojúhelníku pomocí věty sús. Žák je drzý? Není drzý, jen prezentuje svobodně svůj názor, učitel chce z dětí vychovat tupé poslušné stádo a jakýkoliv projev individuality tedy mylně vyhodnocuje jako drzost. Žákovi jsou ukradené jeho školní výsledky? Chyba učitele, školní výsledky jsou jen vnějším pozlátkem, důležitější je přeci vnitřní motivace a zaujetí, a to v lhostejném žákovi učitel holt nezvládl probudit. Děti málo čtou? Chyba školy, potažmo učitelů, protože dětem zupáckým přístupem k výuce češtiny zkazili vztah k literatuře. Děti neumějí veřejně prezentovat a ohájit svůj názor? Chyba učitelů – ve škole to totiž po dětech nechtějí, takže se to děti nemají kde naučit. Děti umějí hlavně hlasitě prezentovat své názory a nemají je ničím podložené? Chyba učitelů – ve škole je to samý experiment, samé dohody s dětmi a respekt k autoritám nikde. Atp.

Co se ještě možná o pozici učitele všeobecně neví:

Podpora nadřízených při konfliktu s rodiči: zhusta 0

Možnost uniknout z dosahu agresivního rodiče, který se dostaví do školy: 0

Možnosti psychohygieny či supervize: zhusta 0

Existence vlivové stavovské organizace hájící zájmy učitelů: moc, žádná viditelná a čitelná

Průměrný plat: nejnižší ze všech vysokoškolsky vzdělaných lidí

Společenská prestiž: ehm ehm

Nezačínejte prosím s dlouhými prázdninami. Ano, učitelé mají 6 týdnů volna o letních prázdninách za tu fachu přes celý školní rok a zůstávají také doma o státních svátcích (jako většina zaměstnanců). Ví se ale všeobecně, že třeba při podzimních prázdninách mají učitelé volno neplacené? Ví se, že často při suplování za nemocného kolegu nedostávají navíc ani korunu? Ví se, že když si potřebuje učitel vzít volno kdykoliv během školního roku, je to spojeno se spoustou potíží a mrzutostí?

Ví se, že učitelé pracují bez bonusů, které jsou pro spoustu lidí normou? Učitel nejezdí na teambuilding, není zván na pracovní obědy, nedostává lístky na kulturní akce, nemá k dispozici supervizora, kouče ani jazykové kurzy na pracovišti. Nemá pružnou pracovní dobu a neexistuje pro něj „home office“.  O nápojích pro zaměstnance zdarma, služebním telefonu, počítači a autu, zdravotním připojištění, 13. a 14. platu či prémiích si může nechat leda tak zdát. Má-li o přestávkách dozor na školní chodbě, často si v době mezi 8.00 a 13.30 neodpočine ani 5 minut.

Fakt byste to chtěli dělat?

PS: V další části se budeme věnovat tomu, co může naše společnost udělat pro své učitele.